Je libo pár příběhů z jedné české vesnice v jedné knize? Pak se jedná o knihu Dědina od známé české autorky Petry Dvořákové.
Kniha Dědina byla vydána brněnským nakladatelstvím Host v roce 2018 ještě před úspěšnými knihami Chirurg a Vrány. Možná právě touto knihou se začala zapisovat autorka Petra Dvořáková do podvědomí českých čtenářů. A o to více se líbily její novější knihy.
Málo kdo však ví, kromě toho, kdo tuto knihu už měl možnost číst, že tento rukopis vznikl s využitím tvůrčího stipendia poskytnutého Ministerstvem kultury ČR.
Jako každá její kniha má i Dědina krásný přebal a vnitřní "vizáž", která se mi nesmírně líbí a na první dobrou hned zaujme.
Anotace:
Hranice rozorané mezi poli i lidmi. Hospoda, malá prodejna, zabíjačky… a sám život. Nevěra a jeden nezdařený pohřeb. Nemoderní výchovné metody a rozšlápnuté kuře. Babka s dědkem srostlí jak dva stromy. Život, tady ještě stále spjatý s půdou, zvířaty a hospodařením. To všechno je Dědina, tragikomický příběh vyprávěný očima jejích obyvatel.
Sedlák Josef se marně trápí, proč jeho syn Zbyňa odmítá převzít hospodářství, když je tolik co napravovat na polích zničených v družstvu. Vavirci počítají, kde by mohla ukápnout další koruna, dobrosrdečná prodavačka Maruna se snaží být s každým zadobře a řezník Láďa se dobývá pod cizí sukni a přitom řeší, jak uživit rodinu. A malá Petruna? Ta chvilku neposedí.
Na pozadí lehce humorného vyprávění se před čtenářem odkrývá venkovské hemžení v nepřikrášlené nahotě. Přirozená fyzická blízkost hrdinů, jejich společná práce, jejich touha po lepším živobytí až vypočítavost jsou zdrojem věčných svárů i svázanosti a také marné snahy vyléčit minulé rány.
Svižné vyprávění formanovského střihu, které však není cynické; nikoho nesoudí a co je podstatné — nenudí.
"Tady na dědině člověk musí umět vodpustit. I těm závistivejm. To nestačí jednou za život. To musite každej den znova, jinak byste tady nemohli žít."
Na mě tato kniha moc velký dojem bohužel tolik neudělala. Asi to bylo tím, že jsem sama z vesnice a ta realita je krapet přeci jen v knize přikreslená a některé věci mi tam byly poměrně proti srsti. I ten styl psaní mi zrovna neseděl, myslím tím rozčlenění na příběhy a stylem jak se postavy v knize chovaly, přišly mi celkem dost negativní.
Na druhou stranu bylo fajn si přečíst knihu v jazyce, který je mi blíž. Dost mě pobavil uváděný slovníček, mohla bych totiž udělat takový UPDATE. Autorka psala, že se jedná o řeč z vesnice na Vysočina a má vesnice nemá k Vysočině z Jižní Moravy zas tak daleko. Na druhou stranu u nás to bylo poměrně ovlivněno i němčinou.
MŮJ SLOVNÍK MORAVSKÝ
pýr - pejř - PÉŘ
moč - scánky - CHCÁNKY
okap - RÝNA
dřepnout - ČUPNOUT
naběračka - ŠUFAN
rozsvítit - ROŽNOUT
taška na střeše - KŘIDLICA
mravenec - BRÁBĚ
náušnice - HÓRINGLE
brambory - HERTEPLE
větev - ŠČAGEL
častěji - ČASTĚJC
Knížku jsem měla zařazenou ve Čtenářské výzvě 2021 na Databázi knih pod tématem:
12. Kniha, jejíž děj se odehrává na vesnici
Hodnocení: 3/5
