Co si rozhodně nenechat ujít v dubnu? No rozhodně je to česká literatura v podobě knihy Světla nad močálem.
Mladá pražská spisovatelka Lucie Ortega (Navrátilová) nejen, že se rozhodla psát Young adult literaturu, ale pod pseudonymem Lorena dokonce i kreslí. Nevíte o kom je řeč? Ačkoli napsala již od roku 2014 několik knih, až teprve díky knize Světla nad močálem se vryje lidem do paměti. S touto knihou se zúčastnila 4. ročníku soutěže Hvězda inkoustu, který vyhrála a proto se nakladatelství Fragment rozhodlo tuto knihu vydat.
Nepropásněte proto datum 15. 4. 2021, kdy knihu poprvé budou moci čtenáři koupit.
Autorka se velice zajímá o mytologii a to se odrazilo i v této knize, kdy zabrousila do té naší slovanské. Některé postavy jsou nám velmi známé, ale o některých jsme dosud ani neměli ponětí, že jsou.
BLUDIČKY RUSALKY BĚSI NEMOJ
MORANA KOSTĚJ SMRŤ STRIGA
ČERNÁ VÍLA ANČUTKA BLUDNÍK DOMOVNÍK
OČERETNÍK ANTSYBAL PSOHLAVCI BESOMAR
NAVKY VELES MOKOŠ ANTROPOFÁG
ANOTACE:
Lena si vzala život naprosto dobrovolně – mezi lidmi už žít nemohla. Teď je z ní navka, budoucí bludička. Aby se jí skutečně stala, musí kromě nových dovedností zvládnout to hlavní: nalákat do močálu lidskou duši. Jenže po střetnutí s nepřátelskou strigou má na splnění úkolů místo sedmi let jen sedm dnů. Lena u bludiček našla milující rodinu a udělá cokoli, aby s nimi mohla žít i nadále. Zvládne přivést duši člověka, nebo ji čeká věčné zatracení?
"V jedné písničce se zpívá: radši budu trpět, než abych necítila nic. To může s prominutím říct jen úplný blbec, pro kterého je utrpení abstraktní, poetické slovo, co se mu hodí do rýmu. Kdo zažil skutečnou bolest, ten mi dá za pravdu: znecitlivění je dar z nebes, nebo z podsvětí, přijde na to."
Kniha je plná nádherných citátů a zpráv dočista od srdce. A tím si mě kniha naprosto získala a dostala do kolen. Když mi přišla jako e-reading copy od Humbooku, říkala jsem si, že je to zajímavé téma - hm bludičky. Ale každou stránkou jsem se přesvědčila o tom, že je to prostě skvělá knížka. Každá kapitola začínala "úvodní řečí", ve které byly ony citáty a k tomu ta ilustrace. No já nemám slov, strašně se mi líbila. Ten nápad. Co je po smrti podle slovanské mytologie, kde není peklo a nebe, ale Velesovo království a Temný Nav. Nejvíc mě ale dostal způsob, jakým si Lena (vlastně moje jmenovkyně, že?) vzala život, protože se považuji za člověka, co alespoň trochu rozumí chemii. Viz další citát.
"Čelit realitě bez sarkasmu je asi jako pracovat s kyselinou bez ochranných rukavic."
Ten jsem si sem musela uložit, protože bez sarkasmu a chemie bych to asi nebyla já. Ale zpět k hodnocení. Líbilo se mi, že tam nebyla tak výrazná romantická linka, takže žádná slaďárna v záhrobí se nekonala. Ale i přesto se četla jedna báseň a za mě si rozhodně zaslouží místo v každé knihovně. A čtenář, který miluje citáty, bude milovat i tuto knihu, která se jimi jen hemží.
"Když jsem ho poznala, měla jsem dojem, že mě objevil. Jako hledač pokladů, co rozpozná diamant v nevzhledném kameni."
"Vypadáš jak dikobraz, co strčil nůžky do zásuvky.“
"Nikdy jsem nevěděla, co dělat se svým životem. Ale jedna věc mi byla jasná – je kratší, než se zdá."
"Klid by mohl být v důchodu, jenže to už většina lidí jenom lítá po doktorech a počítá, jak s almužnou od státu vyjde celý měsíc."
"Vždycky se mi líbil výraz „pořídit si děti“ – stejně jako se pořizuje třeba nábytek nebo nové auto."
"Bylo to jako zjistit, že se plavím na širém moři v lodi, která není ze dřeva, ale ze soli a pomalu se pode mnou rozpouští." "Očekávání našich nejbližších jsou jako boty na jehlovém podpatku. Na jednu stranu nám můžou dodat sebevědomí. Na druhou nám brání v přirozeném pohybu."
Knížku jsem měla zařazenou ve Čtenářské výzvě 2021 na Databázi knih pod tématem:
17. Kniha poprvé vydaná v roce 2021 (nová kniha)
Hodnocení: 5/5
"Připadala jsem si mocná. Asi tak deset vteřin. Pak mě realita propleskla mokrým hadrem a připomněla mi, že jsem pořád spíš jen ryba, co se snaží plavat v proudu, který ji strhává, kam se mu zachce."
